Státní svátek v Zambii, aneb jednodenní výlet k jezírku.

Byl státní svátek, tak jsem přemýšlel kam bych vyrazil. Je zajimavé, že pokud státní svátek připadne na víkend, tak se přesouvá na nejblížsí pracovní den. Nakonec jsem se rozhodl vypravit se k jezírku Kashiba které je asi 150 km daleko a v mapě bylo označeno jako přírodní poklad Zambie. Našel jsem si ho i na starých ruských mapách (měřítko 1:200 000), které mám na DVD a zjistil jsem, že velmi blízko je misie svatého Antonína. Když jsem řekl, kam jedu jednomu salesiánovi z komunity , tak mě zaúkoloval ať pozdravuji jednoho kněze Fr. Kolalu, který má na starosti místní farnost a pochází z Chingoly.

Protože jsem tušil, že časově je to na hraně, abych cestu stihl tam i zpět, vyrazil jsem hned brzo ráno za rozbřesku. Cesta probíhala naprosto v pohodě. První jsem se vezl pár autobusy(doprava tu funguje dobře) a byl jsem překvapen kam až vede pěkná asfaltová cesta. Následně mě jedna paní z autobusu naložila do auta své kamarádky a popovezli mě na křižovatku, kde jsem v zápětí stopnul motorku až do nejbližší vesnice k misii a jezeru cca 10 km (za svezení nic nechtěli). Pak jsem sháněl dopravu, jelikož kdybych vyrazil pěšky, tak se tam stihnu jenom otočit. Nakonec mi jeden hodný vesničan půjčil kolo svého syna, takže jsem se poslední úsek projel na kole J. Taky byl docela překvapen, že znám z mapy název jeho vesnice. U jezera čekal ochránce, který po mě chtěl 2150 Kw za vstupné(méně než 10Kč) a ten den jsem byl první návštěvník a podle četnosti jmen na listu, který měl u sebe, tak i asi poslední. Jezero bylo nádherně čisté ne ani obrovské, ale bylo vidět ryby pod hldinou a skály až do hloubky 15 m. Správce jezere mi vypověděl, že u břehů hloubka jezera činí 100 m a uprostřed mu naměřili 800 m a nedosáhli dna.

Rychle jsem se vykoupal a zastavil na misii pozdravil faráře Kolalu, který mi pomohl spravit píchlou duši. V takové farnosti to nemá vůbec jednoduché a hodně času ztráví za volantem. Na starosti ve dvou mají 30 míst a z toho nejvzdálenější je 300 km daleko po špatných cestách sjízdných jen poctivým terenním vozem. Nejvzdálenější místo navštíví jen jednou za půl roku.

Nabídli mi oběd a začal jsem si to pelášit zpět. Nakonec mě ale po cestě nabralo auto z misie, které mě zavezlo až do města na krásnou cestu, čímž mi neujel poslední autobus. Tento den odpočinku jsem si opravdu užil.