Jak jsem se stal dobrovolníkem

Jak to začalo

Někde v koutku mého já se ukrývala myšlenka, jít někde pomoci, kde to potřebují. Pak jsem zjistil, že existuje program Cagliero, skrze který se kdokoli může stát dobrovolníkem na plný úvazek v rámci salesiánského díla ve světě i u nás. Tak jsem si řekl běž do toho přerušíš školu a bude to fajn poznáš nové lidi,nové věci a snad se ti podaří i trochu pomoci. Přihlásil jsem se do tohoto programu a absolvoval několik přípravných víkendů, kde se nás pokoušeli všemožně vzdělat, já jsem nejvíce ocenil, že jsme se potkávali s bývalými dobrovolníky a ti nás bez rozpaků informovali, jak to funguje na místě činu.

Během přípravy jsem zjistil, že by bylo docela pěkné jít někam kde by třeba šlo alespoň využít něco z toho co umím, prostě abych alespoň trochu zůstal v oboru. Jelikož jsem studuji sice ne strojařinu, leč na strojárně a jedno z míst, kde od nás dobrovolníci jezdí(zatím tam byl jeden-Jirka Štercl)bylo technické učiliště v Zambii, tak bylo rozhodnuto.

Člověk míní a Pán mění

Ono v Africe se na nějaké časy nehraje a byrokracie je tam asi ještě mnohem více přerostlá, než u nás a vydat pracovní povolení pro dobrovolníka může trvat měsíce, jak se přesvědčuji. Místní salesiáni se bojí abych to zkusil bez pracovního povolení neb dobrovolník od nás, co tam byl měl problémy už na letišti a museli ho vykupovat na kauci aby nebyl zavřený. Takže si v poklidu počkám pár měsíců a třeba mi ho někdy dají.

Dobrovolníkem v ČR

Jinak jsem i docela rád, že se to natáhlo, neb to vede ke zkušenosti být dobrovolníkem na plný úvazek v ČR. Bydlím u salesiánů v Kobylisích a každý den seběhnu pěkně o pár pater ze svého pokoje do kanclu, kde na mě čeká usměvavý tým, který sestará  nejen o podporu dobrovolníků na plný úvazek v zahraničí, ale taky o přípravu animátorů působících salesiánském díle v ČR a spoustu Bohulibých dalších aktivit.